(Ne)moje tlustá italská svatba - kapitola 1: Zlatá svatba a slepá Bára
Jenže víte co je součástí balení jednoho Itala? Je to jako v teleshoppingu, když zavoláte do 10 minut. K jednomu Italovi dostanete jednoho Itala navíc zcela zdarma, celou rodinu v sadě, rodinu tý rodiny, přátele rodiny rodiny, starostu městečka, univerzální kráječ na zeleninu, porcovací nůž na bylinky a tak 12 Fiatů (samozřejmě spolu s autokosmetikou WS Platinum, která ochrání váš vůz před kulkou i trusem ptáků). Prostě Ital rovná se automaticky Ital + příslušenství.
Někdy si říkám, že jsme měli velký štěstí, že jsme se poznali v Belgii stran všech maminek, tatínků, babiček, dědečků, tetiček a strýčků, jinak by se mohlo stát, že by jeden z nás dostal kvinde. Po roce, kdy jsme si užívali luxusu soukromí a ticha kolem nás, už však Ital usoudil, že ho miluju dostatečně na to, aby mě mohl představit rodině ve svojí domovině. (I když fakt, že se rozhodl mě představit italský rodině v cizí zemi, odkud nemůžu tak snadno utéct, mě měl trochu varovat.) A tak mě pozval na menší oslavu. Povídal.
Kapitola 1: Zlatá svatba a slepá Bára
Představování rodině mělo tedy proběhnout pouze v úzkém rodinném kruhu, který se sešel u příležitosti oslavy zlaté svatby strýčka Giuseppeho a tety Roberty. Čekala jsem deset nejbližších, jeden dort a neformální setkání. To znamená, že do hotelu Crowne Plaza dorazilo na 60 příbuzných v dlouhé večerní, jeden pianista a jedna vyděšená já. Normálka. Pak následovala hodinka, ze které si, stejně jako lidi po úrazu hlavy, moc nepamatuju. Můj Ital, říkejme mu třeba Luca, mě popotahoval jako kachnu na provázku od jednoho příbuznýho k druhýmu a představoval nás navzájem. Oobčas se šel zeptat rodičů, jak že se ta teta v oranžových šatech jmenuje, já jsem následně klopila zrak, protože se mi totálně popletly jména a tváře, takže jsem nevěděla, jestli už jsem se s timhle pánem s knírem seznamovala nebo ne. Tak jsem čekala, až ostatní přijdou sami. A oni chodili a pořád opakovali, že jsem dobrá. Ne těší mě, ale že jsem brava. Vzhledem k mýmu tenkrát chabýmu jazykovýmu vybavení (ciao, si, no) mi to zas tak divný nepřišlo. Ale Luca se ke mně pak naklonil a řekl: „Musim ti něco říct.“
Víte, v italštině se Češka řekne ceca (čti čeka). A pak ještě existuje záludný slovíčko cieca (čti čeka). A znamená to slepá... Vážně nechápete, co tim chci říct? Ano, nejeden příbuzný si myslel, že dorazí slepá přítelkyně jejich drahýho synovce, vnuka, bratra a ne kráska z východu. (Ale proč Luca, perché?! Tu sei ragazzo cosi bello, perche la ragazza cieca?! Takovej pěknej kluk, proč sis našel slepou holku?) :-D Každopádně část osazenstva, ta, která se doposud neinfiltrovala do našeho bruselského bytu skrz Skype, očekávala příjezd slepý holky s bílou hůlkou a labradorem po boku. Tak proto jsem byla tak dobrááá.
Nechtěla jsem na sebe při první příležitosti strhávat moc pozornosti (to fakt vyšlo), tak jsem si nebrala nic výraznýho a v klidu v koutku na židli předstírala s vínem v ruce slepotu. To se mi dařilo až do chvíle, než se přiblížil zlatý hřeb večera, kdy se gratulovalo manželům, předávaly se dary a ukazovaly se fotky. A tam, v tu chvíli, se hned po fotce dědy Attilia v objetí s papežem Janem Pavlem II. objevil na plátně, za který by se nemusel stydět ani IMAX na Flóře se svym plátnem, na který se vejde 100 slonů, přes celou jeho šíři objevil můj 16x zazoomovanej obličej a nápis: Vítej do rodiny Baro. (Credit: #veselytchan). Já ztratila řeč (velmi obrazně), zatímco všichni ostatní v radostnym očekávání křičeli něco, co muselo znamenat jedině PROSLOV!, PROSLOV!, PROSLOV!. Navzdory mému krytí jsem sem před rozjásaným davem neschovala. Celá rudá jsem se teda postavila a zplna hrdla pronesla grazias, což je sice děkuju, ale bohužel španělsky. Tak jsme večer ukončili všichni spokojeni – já s vědomím, že jsem přežila a ostatní smíření, že jsem nejen slepá, ale i blbá.
Pokračování příště...
Kapitola 2: Křest aneb slepá, blbá a bezvěrná
Barbora Turazová
Alena v říši divů
Zápisky z kreténteny aneb jak jsem přežila 365 dnů natvrdo. (Pozn. návod na přežití nečekejte)???????
Barbora Turazová
Treasure Hunt v centru Londýna aneb kterak jsem málem dosáhla duchovní svobody
Tady máte zase trošku bezpointního plkání o tom, jak jsem se vzbudila v cele předbežnýho zadržení, málem jsem se skamarádila s Tomem Cruisem a tak. Klasika. Cheers
Barbora Turazová
Den nezávislosti a pak taky ty další dny
Přečtěte svým dětem pohádku o krásné princezně, vypadávání z oken a mazání zad cukrářskou stěrkou. Nebo víte co, radši jim to číst nedávejte.
Barbora Turazová
Zpátky k rodičům
Z ozdravovny do ústavu pro duševně choré a dost možná ještě dál aneb Honzíkova cesta pro dospělé ? ? ? ? ? ?
Barbora Turazová
...a Bůh stvořil ženu ANEB příběhy obyčejného šílenství
Lev Nikolajevič Tolstoj kdysi řekl: „Je těžké milovat ženu a současně dělat něco rozumného.“ Já bych si dovolila tenhle citát lehce poupravit: „Je těžké být ženou a současně dělat něco rozumného.“ A po rozchodu to platí dvojnásob.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
DLOUHODOBÁ BRIGÁDNICKÁ VÝPOMOC – Zadávání farmakovigilančních dat
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5610x
Jmenuju se Bára a po svym tátovi jsem kromě křivýho chrupu a spánkovejch atak na gauči podědila i přezdívku Tury. Vždycky jsem chtěla bejt zubařkou, takže když jsem se pak v patnácti rozhodovala, co dál dělat, sociální vědy pro mě byly jasná volba. Pracuju pro jedno veřejnoprávní médium a přivydělávám si tim, že píšu, co mě napadne. Zatim. Protože toho psaní nemám v životě dost, píšu taky osobní blog, za kterej mi ale, nevim proč, nikdo neplatí. Přitom je to víceúčelový umělecký produkt! Můj blog by se totiž dal rozdělit na tři poloviny. Chápu, že někomu by to mohlo činit obtíže, ale mně matika nikdy moc nešla, a tak s tím nemám vůbec žádnej problém. (Taky proto o mě stomatologická komora zrovna nestála). Z poloviny je to (cestovní) deník, z druhý půlky je to cestovatelskej průvodce a ze třetí mi supluje ordinaci u terapeuta. Pokud hledáte trochu toho rozptýlení a sem tam nějakou srandu, tak jste tu správně. Ale jestli chcete větší výpovědní hodnotu, navést v mapě, anebo předepsat Neurol, tak vás varuju. Něco by se u mě v lékárničce sice našlo, ale …
Jo a ve zbylym čase venčim Itala a chodim s buldokem. Někdy obráceně. Díky výše zmíněným mám často o čem psát, ale o témata se hravě postará i moje rodina, cizí lidi na ulici, případě prostý obsah mého vlastního mozku. A baví mě to.