(Ne)moje tlustá italská svatba - kapitola 2: Křest aneb slepá, blbá a bezvěrná

14. 11. 2019 11:25:00
Pár měsíců po mém uvedení do italské společnosti, kdy se mi konečně podařilo nabýt ztracenou důstojnost, nebo alespoň její zbytky, se do familie narodil potomek.

Oddechla jsem si nejen proto, že nebyl můj, ale i proto, že jsem byla přesvědčená, že se v tu v tu ránu všechna pozornost upne k tomuhle hlučnýmu vlasatýmu balíčku. Polevila jsem v ostražitosti a propadla falešnýmu pocitu bezpečí. A pak to přišlo. Pozvánka na křtiny do Říma. A je to tu zas, pomyslela jsem si a šla jsem vyštrachat Italštinu pro samouky.

Jedeme do Itošky na křest“, povídám mámě.
Na křest čeho?“ Ptá se (docela blbě, pomyslim si) máma.
No mimina“, odpovídám.
Máma: „Jo aha, já myslela, že na křest nějakýho cédéčka. Třeba Gigiho D’Agostina.“ (To dost vysvětluje.)
Ne mami, jedeme na křesťanskou svátost.“ (Dělám chytrou.)
Máma: „Neřiká se tomu náhodou spíš křtiny?“ (Teď dělá chytrou máma.)
Já: „Já nevim... To neni to samý?“ (Všechny chytrý věci už byly řečeny.)
Vem šampus“, zakončuje máma.
Takže tolik k mému náboženskému backgroundu. Myslím, že jsem připravená vyrazit.

Před touhle návštěvou jsem si stanovila jednoduchý cíl – napravit si reputaci po posledním setkání s rodinou. Pět dní před odletem jsem tedy pilně cvičila Italštinu. A protože podle názvu knihy bych potřebovala o 25 dní víc na to, abych vedla sofistikovanou konverzaci o protisystémovém Hnutí pěti hvězd ( v mém podání by to zatím bylo tak půl hvězdy), zaměřila jsem se hlavně konverzační fráze, které v rodinném kruhu jistě využiju. Jako například:

  • Il cielo é nuvoloso. = Nebe je zatažené.
  • Dov`é la farmacia? = Kde je tady lékárna?
  • Mi sono perso. = Ztratila jsem se.
  • Aiuto! Ho bisogno di un dottore. = Pomoc! Potřebuji doktora.
  • Accettate carte di credito? = Přijímáte kreditní karty?

(Možná zvážím koupi vhodnější učebnice).


A je to tady, nastává den D. Ráno vstanu, narvu se do šatů, který jsem si pro tuhle příležitost speciálně půjčila a zálibně se prohlížim v zrcadle. Projde Lucova máma a řekne: „No Bára, presto presto! Jakto, že ještě nejsi převlečená z pyžama? Za chvíli vyrážíme do kostela!“ Pyžamo a kostel se řeknou stejně, takže smysl věty jsem pochopila. Polilo mě horko a se zoufalstvím v hlase jsem se zmohla jenom na volání o pomoc. Aiuto! Než jsem se vzpamatovala, a potom, co dottore Luca osvětlil situaci, mě skoro tchýně obalovala kolem dokola nějakym hadrem jako párek do listovýho těsta. Chtěla jsem jí poslat do lékárny, ale nemohla jsem si vzpomenout, tak jsem se jí zeptala, jestli můžu zaplatit kartou a konečně jsme mohli vyrazit.

Když dorazíme před kostel, na místě už je fronta jak na Stouny. Naštěstí tentokrát jsem připravená a s menší armádou Italů jsem počítala. Vzápětí začíná (a bohužel i rychle končí) jediná část křtu, která je mi blízká. Předkal. Odněkud se vyčaruje pár flašek bublinek a plastový kelímky (jak jinak), zařve se pár hesel, který můžou znamenat „Nazdraví, ať provází ho Bůh!“, ale stejně tak by to mohlo bejt „Kulky mizí, Mussolini zůstává!“. Nicméně pozvednu číši a kopnu to tam, protože mám takovej dojem, že alkohol budu dneska ještě potřebovat. Chci ještě, ale už mi ale rvou kelímek z ruky a #veselychan nás za vydatného řevu začne všechny tlačit do kostela. Všichni řvou nazpátek, jenom já nemůžu, protože trojobal od tchýně mi brání v přívodu kyslíku. Ale co, kvůli Bohu už lidi podstoupili větší oběti.

Následuje 90 minut – slovy hodina a půl – bohoslužby v italštině. Docela jsem se na to těšila, protože kolikrát se vám stane, že se dostanete na pravou nefalšovanou italskou párty, pardon, křesťanskou svátost. (I když mě napadá, že mně se to stává na můj vkus až dost často). Ale abych se přiznala, po 15 minutách to začala bejt dost nuda. Kněz pořád něco pindal a jediný, co jsem mu rozuměla, byl nějakej signor Gesù [čti siňór džezu]. Říkala jsem si, že to je možná nějaká křestní přezdívka mimina, anebo jméno nějakýho donátora kostela, který se prostě musí zmínit. Asi jako když v seriálu Ulice postavy neustále opakujou, že nakupujou v Drogerii Teta. A pak jsem se zamyslela, že už jsem vlastně Ulici dlouho neviděla a co se tam asi tak stalo. Přehrávala jsem si díly 10684 a 10685 a z letargie mě vždycky probudilo, když všichni sborově pronesli Amen. Pak konečně pokropili malýho Džezu, ten zařval a bylo po všem. Aleluja! Na konci obřadu, zrovna když jsem si vzpomněla, že se pan Pešek vlastně potýká s nějakými zdravotními problémy, mi Luca podává ruku – tak na něj koukám, pak na ruku, pak zpátky na něj a napadá mě, že jsem určitě během mše omylem slíbila, že se už navždy vyvarujeme všech tělesných hříchů. Když se ke mně s napřaženou rukou přihnali i zbylí zbožní příbuzní, byla jsem si tím už naprosto jistá. No jo, co se dá dělat. Neznalost jazyka přináší jistá rizika. Ale teď hurá na hostinu.

Když jsme se usadili k obří tabuli, zaradovala jsem se, jak jsme to tentokrát pěkně potichu (na místní standardy) a bez trapasů (na moje standardy) zvládli. (Když pominu menší příhodu, kdy mě 90 letá babička z Neapole pouštěla sednout, protože se k ní ještě nedoneslo, že nemám poruchu zraku.) Jen co jsem dokončila tuhle slastnou myšlenku, bez sebemenšího varování padla jediná otázka, která neměla padnout: „Ty Báro, a k jakýmu náboženství se hlásíte vy Češi?“ Spolknu odpověď, že hlavně k pivnímu a odpovídám suverénně, že ke křesťanství . Načež se Luca zasměje a prohlásí, že Češi věřej leda tak ve velkej prd. A pak si ještě přisadí a i přes výslovnej zákaz, aby tuhle informaci vypouštěl ven, povídá: A Bára, Bára ta neni ani pokřtěná! A bylo to venku. V sále se rozhostilo hrobový ticho a všechny pohledy zamířily směrem ke mně.

Novodobá variace na antickou tragédii. Nejsem dotčená bohem. Bůh nade mnou nedrží ochrannou ruku a to znamená, že ani nad milovaným synem, bratrem, vnukem a kmotrem, který se rozhodl žít se mnou v zemi, jejíž obyvatelé se namísto ve Fiatech prohání po ulicích na oháňce ďáblových koní jako jezdci apokalypsy. Sodoma Gomora.

A pak, aby toho nebylo málo, ze strany starostlivé matky padla další otázka: „To znamená, že se nebudete moct vzít v kostele?“ Ticho by se dalo krájet. Mámě se klepe brada, mně se klepou kolena. Načež to Luca vyšperkuje. Přitaká, že skutečně ne, ale že to nevadí to, pač se stejně asi nechceme vzít vůbec a budeme žít na hromádce až do konce našich bídnejch životů. „A co děti, ty ale pokřtíte, ne?“ Snaží se situaci zachránit jindy #veselytchan. Ty prej taky nebudou, utne všechny jejich dosavadní naděje nezvedený syn. To si s nim ještě vyřídim, pomyslim si, ale nemám moc čas se zamejšlet, protože musím jít křísit tchýni. Il cielo é nuvoloso!

Následně se rozjede rodinná porada, ze který jsme pochopitelně vyloučeni, o tom, jak se to dá udělat, aby mě v jeden den zároveň pokřtili a provdali a vůbec na mě provedli všechny křesťanské svátosti, snad kromě posledního pomazání...i když... A komu se dá zavolat, a že Umberto Ferrari to dělá běžně a za hubičku. Nikdo se mě samozřejmě na nic neptá a kdyby mohli, tak mě pokřtěj přímo na místě a já bych stejně věděla houby. Pro jistotu radši nesetrvávám na jednom místě moc dlouho a často měnim pozici. Neřídim se přitom směrem hodinových ručiček, ale trasou číšníka nosícího plný talíře. Když už jsem to zase projela, tak ať se aspoň najim. Třeba je to naposledy. Amen.

No řeknu vám rovnou, že nebylo. A příště vás vezmu do Toskánska na oslavu 140. narozenin.

_____________________________

Poznámka pod čarou: Jestli jste ignoranti jako já, tak Signore Gesu je italsky Ježíš Kristus. Zeptala jsem se na to Lucy před příchodem dezertu a ten mi bleskově zakryl pusu, jinak by na mě zřejmě zavolali exorcistu a jeho by pod pohrůžkou vydědění oženili za sousedovic Francescu.

Autor: Barbora Turazová | čtvrtek 14.11.2019 11:25 | karma článku: 40.91 | přečteno: 8531x

Další články blogera

Barbora Turazová

Alena v říši divů

Zápisky z kreténteny aneb jak jsem přežila 365 dnů natvrdo. (Pozn. návod na přežití nečekejte)​​​​​​​

17.1.2022 v 8:54 | Karma článku: 34.94 | Přečteno: 7757 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Vlastík Fürst

Dě-da nebo dědek plesnivý

Blíží se jaro a s ním doba, kdy se do ulic vyrojí spousta lehce přioděných slečen a dam. A tak se možná my, co jsme většinově orientovaní, od těch krasavic zase dočkáme nějakého nelichotivého komentáře.

16.3.2024 v 8:30 | Karma článku: 25.51 | Přečteno: 521 | Diskuse

Vlastík Fürst

S Ním jsem silný

David pokračuje ve své písni. Už v ní stihl Stvořiteli říci vše, co ho trápí. Sdílí se s ním o své obavy z toho, že jeho vojsko bez pomoci shůry prohraje. Strach mu ale nahání i mlčení nebes.

8.3.2024 v 19:10 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 205 | Diskuse

Vít Olmer

Bitva o důchod (humoreska)

Nedávno jsem se dočetl, že nějaká paní měla z vyřizování svého důchodu hlavu jak pátrací balon. Chtěl bych ji utěšit...

8.3.2024 v 19:08 | Karma článku: 43.99 | Přečteno: 8017 | Diskuse

Tien Tran Tat

Koupil bych si průvodce po Vietnamu? Spíš nekoupil

Nedávno jsem v ruce držel průvodce po Vietnamu. Publikováno v roce 2018. Není to jediný průvodce, který jsem prolistoval. Vždycky mě zaujme filmové doporučení. Většinou nabídka amerických válečných filmů. Rozčiluje mě to.

6.3.2024 v 8:24 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 409 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5609

Tury na túře www.turynature.cz

Jmenuju se Bára a po svym tátovi jsem kromě křivýho chrupu a spánkovejch atak na gauči podědila i přezdívku Tury. Vždycky jsem chtěla bejt zubařkou, takže když jsem se pak v patnácti rozhodovala, co dál dělat, sociální vědy pro mě byly jasná volba. Pracuju pro jedno veřejnoprávní médium a přivydělávám si tim, že píšu, co mě napadne. Zatim. Protože toho psaní nemám v životě dost, píšu taky osobní blog, za kterej mi ale, nevim proč, nikdo neplatí. Přitom je to víceúčelový umělecký produkt! Můj blog by se totiž dal rozdělit na tři poloviny. Chápu, že někomu by to mohlo činit obtíže, ale mně matika nikdy moc nešla, a tak s tím nemám vůbec žádnej problém. (Taky proto o mě stomatologická komora zrovna nestála). Z poloviny je to (cestovní) deník, z druhý půlky je to cestovatelskej průvodce a ze třetí mi supluje ordinaci u terapeuta. Pokud hledáte trochu toho rozptýlení a sem tam nějakou srandu, tak jste tu správně. Ale jestli chcete větší výpovědní hodnotu, navést v mapě, anebo předepsat Neurol, tak vás varuju. Něco by se u mě v lékárničce sice našlo, ale …

Jo a ve zbylym čase venčim Itala a chodim s buldokem. Někdy obráceně. Díky výše zmíněným mám často o čem psát, ale o témata se hravě postará i moje rodina, cizí lidi na ulici, případě prostý obsah mého vlastního mozku. A baví mě to.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...