Velký česko-italský a italsko-český slovník

Podtitul: Já šem dibil. Ty siš dibil. My šme dibil.  ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ??

U nás v rodině se víra nepěstuje (pokud nepočítáte víru v zaslouženej pohlavek), přesto se ale nepovažuju za ateistu. S tim fousatym pánem nahoře si docela často povídám a někdy za nim chodim i na návštěvu. Řekla bych, že s nim mám asi takovej vztah jako s kámoškou. Když mi teče do bot, tak mu pořád volám a chci to rozebírat. Když jsem v pohodě, tak o mě měsíce neslyší. A od tý doby, co do mýho života jako potopa vstoupila italská famiglia si myslim, že jsme si dokonce blíž než kdy dřív. (Kdyby to náhodou skoro tchýně četla). 

Na našem přátelství s pánem Bohem je dobrý to, že toho moc nenakecá. (Bůh tedy očividně není žena.) Ale někdy bych na nějaký otázky přece chtěla odpověď a on ne. Zatvrzele mlčí.  (Ano, s největší pravděpodobností to bude muž). Tak třeba – proč máme šest dní práce a jenom jeden den odpočinku? Proč to neni třeba 3 ku 4? Neni spíš to božskej poměr? Nebo proč necmrdnul trochu moře i k nám? Takovej větší osolenej Bucek by už snad tolik práce nedal? Ale co mě trápí nejvíc –proč, proč se proboha rozhodl zmást lidem jazyky? Jasně, chápu, že se mu moc nelíbilo, že stavěj věž, která mu leze do obýváku, ale nestačilo do ní jenom trochu drcnout? Nebo po nich chtít přinést stavební povolení? 

O co mi jde. Sami víte, jak je někdy těžký domluvit se s člověkem, kterej hovoří stejnym jazykem ( a jsme zase u stavebního úřadu) nebo nedej bože s člověkem opačnýho pohlaví. A dovedete si představit, jaká je to prekérka, když hledáte společnou řeč s člověkem, kterej mluví ale úplně jinym jazykem a ještě k tomu má penis?! Přidejte trochu duševní lability, špetku vzpurnosti a pramálo disciplíny, zamíchejte, protřepte a je z toho pěknej bordel. A to mám za co? Já žádnou věž nechtěla, jediný co chci je domluvit se se svym partnerem, aniž bych musela používat ruce, nohy nebo slabikář pro první třídu základní školy.

Česky: Kulík, Dulík, Bubík
Italsky: Qui., Quo, Qua
Polsky: Hyzio, Dyzio, Zyzio
Anglicky: Huey, Duey, Louie
Německy: Tick, Trick, Track
Francouzsky: Rifi, Fifi, Loulou
Holandsky: Kwik, Kwek, Kwak
Portugalsky: Hugo, Louis, José

Jak se z Huberta a Alojze stal Bubík a Kulík? A komu tim prospějete?!

7000 + 1 jazyk

Když se vám plašej hormony, koukáte se jeden druhýmu hodiny hluboce do očí a odhazujete svršky o sto šest, ta verbální část komunikace jde do pozadí. I kdyby vám váš protějšek předčítal návod na sestavení suchýcho záchodu v rumunštině, budete se tvářit, jakoby vám recitoval Baudelaira v originále. Pak ale nastane moment, kdy se budete muset nadechnout, domluvit se na tom, kdo koupí toaleťák, anebo komunikovat s rodiči, popřípadě s paní za přepážkou na poště, a v tu chvíli vám to dojde. Najít společnou řeč je nevyhnutelný. A tak jsme se o to pokusili i my s Italem. A dá se říct, že jsme ji opravdu našli. Po čtyřech letech vypadá naše denní komunikace asi takhle:

• Ciao amore, jak se máš? Dobrý? Perfetto, já taky. Listen, did you call the parruchierre? 
• Zlato, did you see that thing I am looking for? How to say that in English?  You know that one thing, the uh, you put stuff in it. No, not a drawer. It´s small. And round. Do prdele. Ma tu sai che penso, no? Piksla, do you know piksla? This thing, it looks like that. You know what I mean? Forget it, I will buy a new one.
• Do not show to anybody your prdela!
• Vaffanculo! – Vaffanculo back! Ty mi taky můžeš!

Pravidelně se scházíme na Džirozi z Podebrad na sklenku vína, poplácáme se po prdela, koupíme si the thing, you know a pokud chceme říct, že by se jeden nebo druhý (spíš ale jenom ten jeden) měl jít umýt, šetrně mu sdělíme, že je smrděla. [pozn. slovo smrděla pochází z českého slovesa smrdět, jde o odvozené podstatné jméno v ženském rodě]. Náš uměle vytvořený jazyk se tímto přidává k těm 7000 již existujícím a teď už je mi jasný, jak je možný, že je jich na světě tolik. Můžou za to mezinárodní páry. Hlavně ale, že se domluvíme, je sice dost možný, že absolutně nevyznáváme stejný hodnoty a často netušíme, která bije, ale v jednom máme jasno – náš syn se nebude jmenovat Jiří. 

Česky snadno a rychle

Protože jsme si jako cílovou destinaci pro společný život zvolili Českou republiku, byl na Itala, co se týče studia jazyků, vyvíjen větší nátlak. Proto budu psát převážně o jeho sisyfovskym boji. A co si budem, taky je mnohem větší sranda dělat si srandu z něj než ze mě. 

Jak se píše v odborných publikacích, vývoj lidské řeči je spontánní proces, ke kterému dochází v prvních letech (společného) života. Je rozčleněn do jednotlivých stádií, která můžeme rozdělit na období přípravné a období vlastního vývoje řeči. 

FÁZE PŘÍPRAVNÁ

I my jsme si prošli první fází, tedy fází přípravnou. Přípravné období řeči se vyznačuje tím, že si dítě (v dalším textu nahradíme slovem Ital) projevuje křikem či broukáním, na základě kterých později vzniká skutečná řeč. Křik zpravidla signalizuje nelibost, bolest či nespokojenost. Díky opakování sacích pohybů a postupnému objevování možnosti pohybu jazyka a rtů se u Itala také zvětšuje škála zvuků, které tvoří broukání. Broukání svědčí zpravidla o spokojenosti. Na broukání plynule navazuje období žvatlání, kdy Ital tvoří zvučky, které někdy mohou připomínat hlásky či slova. Jedná se o období, kdy Italové začínají napodobovat slova, která slyší, reagují na své jméno ohlíží se po hlase a učí naslouchat všemu, co je pro vývoj řeči nezbytné. 

• Já: „Mami, přijedeme i s Lukou.“
• Luca: „Co je to ten Lukou?“

FÁZE NAPODOBOVÁNÍ

Po prvním roce společného života si dítě (opět nahradíme slovem Ital) začíná uvědomovat, že každý předmět má své označení a ptá se, jak se které věci nazývají. Ital se v tomto období učí hlavně ze svého okolí. Aby každý Ital zvládl základy mluvené řeči předtím, než dovrší důchodového věku, je nutné, aby žil v podnětném sociálním prostředí. Nutno poznamenat, že fakt, že v tomto období jsem jako jediný socializační činitel působila na Itala já, jeho slovní zásoba byla značně omezená. Obsahovala slova jako ahoj, ano, ne, pivo, dobrý a prdel. 

• Já mám ráda káva a pivo. 
• Já nemám ráda okurka a brokolice. 
• Já mám ráda Baru. Baru ráda Luca. Luca ráda Baru prdela.
• Já sem hezký pani. (O sobě)

Problém nastal, vyskytoval-li se Ital příliš blízko v rizikových obdobích, jako je PMS, případně když se při chůzi do osy pohybu mé nohy dostal práh nebo roh postele a došlo k poranění kostí prstců. Rázem se slovní zásoba rozrostla o výrazy, které slouží k popisu ženského pohlavního ústrojí, případně jeho variacím.  

• Já: Buď ticho.
• Ital: I will not be any tycho pičus.
• Já: Cos to řikal?
• Ital: I don´t know. Já nevim, co to je. Sem špatná studentka.

Za takové karamboly však přebírám jakožto hlavní socializační činitel plnou zodpovědnost. Co si však neumím vysvětlit je fakt, že Ital má v českém projevu výrazný japonský přízvuk a téměř neustále zní jako udivený asiat, přestože moje kořeny sahají směrem na východ maximálně do Piešťan. Budu se muset podívat do odborné literatury, jak a proč k takovým anomáliím dochází. Nicméně prozatím se budu soustředit hlavně na obsahovou stránku. A pro jistotu si proklepnu jeho kolegyně v práci.

VÝUKA ZA POMOCI KVALIFIKOVANÉHO LEKTORA

Protože začalo docházet ke stále častějšímu střetu s mojí rodinou, případně jinými lidmi, kteří by si mohli špatně vyložit oslovení pičus, museli jsme přistoupit ke zcela mimořádným opatřením. Po zaplacení několika tisíc korun začal Ital chodit na skupinové lekce češtiny vedené diplomovaným lektorem v naději, že se dozví něco víc, než jen jak někoho odkázat do oněch míst deseti různými způsoby. Šlo o intenzivní kurz, kdy lekce probíhaly dvakrát týdně, v úterý a ve čtvrtek. Bohužel se velmi záhy ukázalo, že dny byly zvoleny nešťastně, neboť čtvrteční lekce se kryly se zápasy firemního fotbalového týmu, který čítal celkem čtyři hráče a kdyby tedy jeden chyběl, zbyl by jen brankář a tým plážového volejbalu. Vyvstal tedy problém, jak zvládat vyučovanou látku, chybí-li Ital na polovině lekcí. Problém naštěstí vzápětí vyřešil start italské fotbalové soutěže a pravidelné zápasy klubu AS ROMA, které – to je mi ale náhodička – vycházely na každé úterý. To se to pěkně vyřešilo. Ukázalo se tedy, že spíš než pády jsou důležité skluzy. 

Alespoň jsme se ale dostali ke druhé lekci a mužskému rodu a jak známo, děti, Italy a psy je třeba chválit i za malé pokroky. 

• Já šem muz.
• Já šem mladý muz.
• Já šem hezký muz.
• Já šem stroj.
• A co jsem já? – Ty seš malý strom. (Počítač a mobil jsou taky strom. Nevim, co by to mohlo znamenat).

Překlad: Jsou bubliny uvnitř matoni? Tolik k výsledkům kurzu…

OBDOBÍ INTELEKTUALIZACE ŘEČI A INOVACÍ

Současná fáze započala docela nedávno a patří rozhodně mezi moje nejoblíbenější. U dětí nastává zpravidla kolem 4. a 5. roku života, u Italů potom kolem třicítky. V tomto období se rozšiřuje slovní zásoba a upřesňují se pojmy. Také se upevňuje užívání gramatických forem jazyka. 

• Mezi obvyklé obraty patří: prdela; platit kartou prozim; ne body (A body sbíráte?); ahoj Baru máma; oběd je dobrý. A řekněte sami, co víc byste ke spokojenýmu životu v Český republice potřebovali?

Vzhledem k faktu, že Italové nemají ještě zcela procvičené hlasové orgány, mají nepřesnou sluchovou kontrolu řeči a nejsou zcela pozorní, dochází k chybám v řeči. Obtížnější slova si tak Italové zkracují, zjednodušují, přesmykují hlásky, a nebo je zcela vynechají. 

• Seš Podolí  = seš pěkná
• Ty seš cika = ty jsi cikán (Nevím, při jaké příležitosti.)
• Jsme v obraze = jsme v posteli

Pokulhává nejen výslovnost, ale i gramatická stránka řeči. Používají nevhodné pády a rody, tvorba vět je jednoduchá a slovosled je chybný. Neumějí správně skloňovat, například neřeknou, že mají doma psa, ale řeknou pesa. 

• Já šem, ty ši, my šme… (BÝT)
• Já choťu, ty chotíš, on chotí… (CHTÍT)
• Já spám, ty spáš, oni spajou… (SPÁT)
• Děláš si prdela?

Neumějí také vytvořit množné číslo k některým slovům. To vše ale svědčí o tom, že Ital již postoupilo ve vývoji řeči. Neopakuje totiž pouze to, co slyší, nýbrž se snaží samo slova vytvořit. 

• Ty seš teplý (mrká na mě). – Jako, že jsem gay? – Ne, jako že seš hot, sexy. 
• Ty seš chladnička. = Ty seš studená. 
• Koupil jsem prasovné maso = Koupil jsem vepřový.
• To ACC DLOUHÝ v lékárně neměli. – Myslíš ACC LONG? – Ne, ACC DLOUHÝ. Neměli.

Italové mluví tak, jak se k nim a kolem nich hovoří. Přejímají výslovnost, tón řeči, intonaci, hlasové zabarvení i různé výroky. Dokonce se dá někdy podle řeči poznat, v jakém sociálním prostředí žijí. (Tímto bych chtěla poděkovat Italovo kolegům v práci).

• Panenka platit! (V restauraci na servírku). 
• Tak určitěěě. (Na můj dotaz, jestli uklidí).

Italové mají často zkušenost s nějakou věcí, jenže ji neumí pojmenovat, proto si vytvoří svůj název, který je pro okolí většinou zcela nelogický a nepochopitelný. 

• Jedu na Čodov. = Chodov. (Malá a Velká Čuchle, Vrční Prčni…)
• Osmdesááát. = Jdi do prdele. (Neptejte se mě proč.)
• Táta český = Praotec Čech

Často také vzniká dojem, jako by řeč předbíhala myšlení. Znamená to, že slova nemají dostatečnou obsahovou náplň, zůstávají na úrovni prázdných slov, nedostatečně zpracovaných a pochopených. Za všechny příklady hovoří nesprávné užívání cizích slov, nebo slov složených a těžkých ve zcela jiném významu, než skutečně mají.

• Kravina = malá kráva. (Logický)
• Já sem dibil = ty seš debil

Frustraci následně vyjádří utrápeným: „Já musim studuješ muc.“

FÁZE SAMOSTUDIA

Protože jsme někdy mezi druhou penaltou a prodlouženim vynechali na kurzu češtiny hodinu s pádama a čísla umíme jenom do dvaceti, usoudili jsme, že nemá cenu v kurzu pokračovat a zvolili jsme ekonomičtější variantu výuky – samostudium. Nejdřív jsem se do výuky coby domorodec vložila já. Když jsem se však dostala ke slovesům, všimla jsem si, že se Ital systematicky vyhýbá slovům jako vařit, uklízet nebo nekecat a makat. Když už třetí lekci předstíral dočasnou hluchotu, vzdala jsem to, protože zahraničnímu studentovi hrozilo těžké ublížení na zdraví a já nemám na právníky. (Pozn. autora: Zajímavý je, že rozumí, když se mu to hodí. Když jsem se zeptala, kdo dneska uvaří a kdo umyje nádobí, odpověděl pohotově: „Ty můžeš dělat oboje.“)

Jedním z nejrozšířenějších a nejlevnějších socializačních činitelů jsou média. Proto Ital převzal velení nad naší televizí a začal sledovat pořady jako Nebezpečné vztahy, Linka lásky nebo Volejte věštce, které ode mě chtěl následně překládat. Když jsem odmítla, přepnul na Jen počkej, zajíci a spokojeně si lebedil. Když zrovna nemluvil rusky, vykřikoval jména v titulcích seriálu Zdivočelá země. Martin Deždar! Džiri Langmadžer! Hajnek Kermák! Stejný peklo proběhlo i na úrovni tištěných médií. Nečetli jsme Kunderu nebo Jiráska, nýbrž letáky z Kauflandu a předvolební brožury Romské demokratické strany. Protože jsem začala mít nepříjemný pocit, že i výuka za pomoci hromadných sdělovacích prostředků se míjí účinkem (a protože se náš inteligenční kvocient začal prudce snižovat), odpojila jsem telku a předstírám, že nefunguje.

MLUVÍME ČESKY…NĚJAK

Po čtyřech letech už si je Ital svým jazykovým vybavením natolik jistý, že se rozhodl své schopnosti otestovat na oficiálních místech – orgánech státní správy. Ukradli mu peněženku, ale odmítl mou pomoc coby překladatele (přesto, že jsem mu nabídla vskutku přátelskou cenu) a na policejní stanici se jal vypovídat sám. Já jsem tedy byla přítomna pouze jako podržtaška. Ale spíš jsem musela držet sama sebe, abych nespadla ze židle. Na výzvu, aby popsal pachatele odpověděl, že pachatel nebyl kluzký. To v policejním úředníkovi vyvolalo trochu zmatení, proto otázku specifikoval. „Byl malý? Velký? Hubený? Tlustý?“ Ital odpověděl: „Ano. Ano. Ano. Ano.“ A pro jistotu policistovi nadiktoval telefon, aby mu mohli zavolat až tenhle složitej případ okradenýho cizince na Praze 1 rozlousknou: sedun sedun šist jedno jedno jedno… Policista si vše zapsal do imaginární zprávy druhym koncem prospisky a ujistil nás, že Policie ČR udělá všechno proto, aby pachatele dopadli. Co vám budu povídat, peněženka nikde, ale Ital byl pyšnej.

Jazykových služeb mého bilingvního partnera chtěli využít i kolegové v práci. Zrovna se totiž konaly volby v Itálii, tak se jim hodil někdo, kdo by situaci fušovaně okomentoval. Když jsem se jich ale zeptala, jestli se v komentáři můžou vyskytovat sdělení jako Nemám rád okurka a Vrční prčni, řekli, že zkusej někoho ze zahraniční redakce. A Ital se už tak těšil…

Každopádně, co potřebujeme říct, to řekneme. Nějak. Nejsem si ale jistá, jestli jsem z toho nadšená. Za prvý totiž (většinou) nevim co to je a za druhý mě to uráží!

• Já mám mýdlo. Ne, já mám hlad.  – Co chceš říct? – That I have 500 MB internet. 
• Já mam rád divatcena ty. Ale ja mam rad taky divatcena ty bez svetlo. Ty siš krášna bez svetlo. 

Bára (ne)mluví italsky aneb i já mám máslo na hlavě, teda vlastně burro

Nebylo by fér, abych si dělala srandu jenom z mýho nejmilovanějšího partnera, vládce náš, slunce naše jasné, a tak prásknu něco i na sebe. (Hlavně proto, že tenhle článek musí před zveřejněním projít autorizací sultána Makaróna a nemůžu si dovolit, aby byl zamítnut).

Já jsem se začala italsky učit vesměs dobrovolně, a to hlavně kvůli tomu, abych si mohla v Itošce říct o šunku a flašku vína. Teda původně. Potom, co jsem kvůli nedorozumění svýmu klukovi nabančila, bylo mi to důrazně doporučeno. Italiano totiž schytal pohlavek, když v autě divoce řval Kurva! Kurva!, zatímco jsem řídila na jedné ze sicilských klikatých silniček. Jak jsem se později dozvěděla, neukazoval s nadšením na místní ženu lehkých mravů, ale zuřivě mě upozorňoval na zatáčku a moje ruce, které nebyly v poloze za deset minut dvě, ale spíš za dvě vteřiny pád ze srázu. (Curva vs. kurva).

Jisté indície, že bych měla studovat více a pilněji, se však objejovaly už před tímto incidentem. Třeba když jsem tchýni a tchána při prvním setkání, kdy jsem chtěla udělat dobrý dojem, pozvala na gnoči s koněm, přestože pod pokličkou se skrývalo tradiční knedlo-vepřo-zelo. (Cavolo vs. cavallo).  To, že se už předem tvářili znechuceně se mě tenkrát dost dotklo. A Ital pak samozřejmě dostal céres, že si mamince stěžuje po telefonu, že špatně vařim.

Jindy jsem zase tvrdila, že nám v prosinci zahradě stojí obří nákladní loď, namísto kupy sněhu. (Neve vs. nave). Nebo, že moje babička bydlí na stromě, namísto za tamtim stromem. (Ale u mojí babi je možný všechno, takže jsem zase tolik nekecala.) Celkem poprask jsem způsobila, když jsem u rodinné tabule řekla mini Italovi, že jestli ty těstoviny nesní, sním mu jeho pindíka. (Penne vs. pene). Zatímco zbytek osazenstva mlátil rukama do stolu, já jsem bez sebemenší známky vzrušení pokračovala a oznámila strýčkovi, že mu rozbiju kokos. (Rubare = čmajznout vs. rompere = rozbít).

Ne vždycky se mi ale daří dělat ze sebe blbce pouze v kruhu rodinném. V toskánském městečku Poppi jsem od prodavače v trafice vyžadovala kuře na francouzský způsob,, namísto poštovní známky. (Francobollo vs. franco pollo). Na Sicílii jsem zase pravidelně nazývala číšníka paroháčem, a divila jsem se, co tak blbě čumí, když si chci koupit croissant. (Cornetto vs. cornuto). V Říme jsem pro změnu vyslala Itala zabít lokálního průvodce, kterej mi sice chtěl říct, ať si dávám pozor na schody, ale v mym překladu mi nadával do pitomců. (Gradini vs. cretini). 

Jedinej, kdo mi z rodiny rozumí na první dobrou je tchýně, která pracovala jako učitelka ve školce a má tak čtyřicetiletou praxi s dětmi, na jejichž úrovni přibližně jsem. Ani ta mě ale nešetří a pokaždý, když řeknu nějak zhovadilost, tak se směje, až se za břicho popadá. Přisuzuju to tomu, že jsem jí chtěla pochválit domácí tiramissu, kterým zakončila opulentní hostinu, ale bohužel jsem namísto „to nejlepší nakonec” opět zaperlila s „no konečně něco dobrýho”. Tak to mám za to.

Tak abych to nějak uzavřela (konečně), nezbývá mi, než více méně souhlasit s odbornou literaturou. Jazyk je kód či šifra sloužící ke komunikaci a přenosu sdělení – zde bych se jen malinko odklonila a výrok zestručnila. Jazyk je šifra. Společně s jeho hlavním účelem, tedy komunikací, slouží také v mnoha společenských a kulturních ohledech jako například příslušnost k jisté sociální skupině, sociální stratifikace či zábava. Z Itala asi Čecha neuděláš (zaplať pandu) a ze mě asi Italka taky nebude. Ale sranda to rozhodně je. 

---------------------------------------

A tady ještě malá ukázka toho, co se stane, když se člověk až příliš spoléhá na moderní technologie. To jsem prosím využila internetového překladače, když jsem si chtěla popovídat se skoro švagrem. Překlad hodnotím na jedničku!