Vodákem se nerodíš, tím se stáváš...anebo taky ne. Aneb s Italem na vodě.
Pádluj sakra!“ a „Já ten jez nejedu, vysaď mě tady!“ je hymnou mnoha vodáků, který vyrazili za vodní turistikou v páru. Řiká se, že partnera nejlíp poznáš na vodě. No tak já ho poznala už před vodou. Odmítal se mnou totiž odjet vzhůru za dobrodružstvím kvůli fotbalu. Už jsem se chystala protestovat („Co je ti?“ – „Nic.“), když jsem dostala žlutou kartu. Prej nemůžu těžit ze vztahu s Italem jenom ty dobrý věci, jako jídlo a dovolenou v zemi holínky, ale musim ho akceptovat i s tim, co se mi zrovna nelíbí, ve zdraví a v nemoci. A fotbal je jeho nemoc. Řekla jsem, že nechápu, proč na to kouká, když se Itálie na mistrovství ani nedostala. Dostala jsem druhou žlutou a odkráčela jsem čekat na střídačku, než se to dohraje. Druhej den jsem dala Italovi stopku na dva zápasy a už jsme fasovali kánoj.
Povinná výbava každého vodáka?
Když Talián loni poprvé viděl lidi cachtat se pod jezem a opalovat se na břehu Berounky, tak se smál, že si připadá jak v zemi třetího světa. Na to ho slovanští bohové potrestali a uplavaly mu žabky. Je teda asi jasný, že splouvání řeky byl můj nápad. Chtěla jsem mu ukázat zase trošku tý český nátury.
Na začátku proběhla malá instruktáž. „Tohle je loď, tohle je pádlo. Hlavně řikej ahoj a nedrž to jako německej turista.“ Neobešla se bez zvídavých dotazů: Proč banda ožraljech ateistů na indiánskym plavidle vzdává slávu Ježíšovi (ahoj = ad honorem Jesu). Povídám nekecej a pádluj a už jsme jeli.
Ač poprvé na vodě, svěřila jsem mýmu amore s důvěrou kormidlo i svůj život. Litovala jsem toho hned za druhou zatáčkou, stejně jako rozhodnutí, že projedeme „krásně divokou přírodu a meandrující horní tok řeky i divočejší peřejnatou vodu v dolním úseku“. Zároveň jsem se poplácala po rameni, že jsem měla dost rozumu a nejeli jsme do Krumlova, kde je to jeden jez za druhym a smrt tak číhá na každym kroku. Ital řídil loď stejně nekoordinovaně jako jakýkoli jiný vozidlo. Křižoval řeku ze strany na stranu, když měl zpomalit, tak přidal a parkoval zásadně tam, kde neměl - v křoviscích. Ukázalo se, že situaci taky dost komplikuje jazyková bariéra. Já nevim jak vy, ale fakt nevim, jak se řekne hned přitáhni, dělej odlom nebo hlavně se nechytej bortů ani když na mě zrovna nemíří větev jako šavle. Na konci plavby jsme teda vypadali jako po zásahu elektřinou a napadení medvědem, ale byla to sranda. Zvlášť ta část, kdy se nám konečně podařilo přistát u břehu uprostřed amazonskýho pralesa a já zjistila, že nemáme toaleťák a se zoufalstvím v očích jsem pokřikovala na projíždějící lodě…
Po tom, co jsme překonali jez, nad kterym se zlověstně houpala na ceduli lebka se zkříženejma hnátama a obří nápis SMRT, rozhodli jsme se utábořit. Našli jsme krásný místo na louce a bez lidí. Užíváme si tu romantiku, když Ital povídá: „No jo, ale jak se umejem?“ Odpověděla jsem, že se buď umejeme v řece, nebo to dneska bude na skauta. Obě možnosti nesl s nelibostí. Už při představě, jak se koupeme v řece, je prej trochu disgusted, protože řeka je přece fuj. Já jsem jako starej táborník vyrazila vstříc přírodní hygieně nachytat nějakou tu pijavici. Za pět minut dorazil se slovy, že mi přišel ukázat, jak je otevřenej. Tak se radostně ptám, jestli jde do vody, nažeč mi vysvětlil, že ta otevřenost spočívala v tom, že přišel...
Zlato, nenecháme tam to maso trochu dýl? Ne ne, va bene cosi, takhle dobrý.
Jeden z naší dvojice, nebudu řikat kdo, ale prostě ten, kterej byl zodpovědnej za catering, to nějak poplet a bomba nepasovala na vařič. Už to vypadalo, že se budeme muset jít pást, když il Capitano zavětřil mnou utajovanej kiosek za bukem. První otázka, kterou mi položil, se ale netýkala potravy, nýbrž toho, jestli myslim, že tam maj televizi. Zapřela jsem jí, nicméně nebyl línej jít se přesvědčit. Vrátil se s bombou a šťastnym zvolánim, že tam televize je. Takže šup šup uvařit, naládovat se napůl syrovym masem, oheň, tra la la, jedna štípaná - splněno a už můžem jít na to pivo? Bohužel kromě nás se na fotbal chtělo koukat i hejno komárů, kterejm sladká italská krev moc čvachtala. To byla pro mě celkem satisfakce, takže jsme šli do spacáku, kde jsem Italovi vyprávěla pohádku o tom, kterak Brazílie a Švýcarsko kopali do balónu. A zazvonil zvonec, pohádky je konec. Alespoň tak na rok prej... Ty děti z města :-D (Abych se přiznala, všecko mě bolí, v zádech píchá a vůbec vypadám jako cikánská hračka. Ale to si řekneme tady mezi sebou).
Bilance:
- VODA vs. MY 1:1, vyrovnáno v nastaveném čase
- KOMÁŘI vs. MY 1000:0, drtivá porážka, domácí předvedli značnou převahu, převážně mentální
- TASEMNICE vs. MY 2:0, šlo ovšem o jednoznačný faul
- ČESKO vs. ITÁLIE - 1:1, nicméně za držení soupeře nařízena penalta, kterou Itálie určitě velmi brzy zvrátí stav ve svůj prospěch.
Barbora Turazová
Alena v říši divů
Zápisky z kreténteny aneb jak jsem přežila 365 dnů natvrdo. (Pozn. návod na přežití nečekejte)???????
Barbora Turazová
Treasure Hunt v centru Londýna aneb kterak jsem málem dosáhla duchovní svobody
Tady máte zase trošku bezpointního plkání o tom, jak jsem se vzbudila v cele předbežnýho zadržení, málem jsem se skamarádila s Tomem Cruisem a tak. Klasika. Cheers
Barbora Turazová
Den nezávislosti a pak taky ty další dny
Přečtěte svým dětem pohádku o krásné princezně, vypadávání z oken a mazání zad cukrářskou stěrkou. Nebo víte co, radši jim to číst nedávejte.
Barbora Turazová
Zpátky k rodičům
Z ozdravovny do ústavu pro duševně choré a dost možná ještě dál aneb Honzíkova cesta pro dospělé ? ? ? ? ? ?
Barbora Turazová
...a Bůh stvořil ženu ANEB příběhy obyčejného šílenství
Lev Nikolajevič Tolstoj kdysi řekl: „Je těžké milovat ženu a současně dělat něco rozumného.“ Já bych si dovolila tenhle citát lehce poupravit: „Je těžké být ženou a současně dělat něco rozumného.“ A po rozchodu to platí dvojnásob.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
ANO chce odložit korespondenční volbu na dobu po volbách v příštím roce
Poslanci se přeli o zavedení korespondenční volby pro české občany v zahraničí. Sněmovnu ve čtvrtek...
ANALÝZA: Putin zase budí přízrak atomovek. Co tím sleduje právě teď
Premium Kreml s výslovným odvoláním na nedávné komentáře západních vůdců týkající se války na Ukrajině...
Operace Vrbětice: divné náhody a záhady. Jakou roli hrál majitel firmy
Premium Třetí díl seriálu MF DNES popisuje podivné jednání šéfa firmy Imex Group, Petra Bernatíka, která...
Zavřené školy, letiště i banky. Argentinu zasáhla generální stávka
Odbory v Argentině organizují generální stávku. Protestují proti úsporným opatřením a dalším...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5610x
Jmenuju se Bára a po svym tátovi jsem kromě křivýho chrupu a spánkovejch atak na gauči podědila i přezdívku Tury. Vždycky jsem chtěla bejt zubařkou, takže když jsem se pak v patnácti rozhodovala, co dál dělat, sociální vědy pro mě byly jasná volba. Pracuju pro jedno veřejnoprávní médium a přivydělávám si tim, že píšu, co mě napadne. Zatim. Protože toho psaní nemám v životě dost, píšu taky osobní blog, za kterej mi ale, nevim proč, nikdo neplatí. Přitom je to víceúčelový umělecký produkt! Můj blog by se totiž dal rozdělit na tři poloviny. Chápu, že někomu by to mohlo činit obtíže, ale mně matika nikdy moc nešla, a tak s tím nemám vůbec žádnej problém. (Taky proto o mě stomatologická komora zrovna nestála). Z poloviny je to (cestovní) deník, z druhý půlky je to cestovatelskej průvodce a ze třetí mi supluje ordinaci u terapeuta. Pokud hledáte trochu toho rozptýlení a sem tam nějakou srandu, tak jste tu správně. Ale jestli chcete větší výpovědní hodnotu, navést v mapě, anebo předepsat Neurol, tak vás varuju. Něco by se u mě v lékárničce sice našlo, ale …
Jo a ve zbylym čase venčim Itala a chodim s buldokem. Někdy obráceně. Díky výše zmíněným mám často o čem psát, ale o témata se hravě postará i moje rodina, cizí lidi na ulici, případě prostý obsah mého vlastního mozku. A baví mě to.