Rozhodně velký literární talent. V jazyce těch ostatních čekatelů na rovnátka "HUSTÝ".

Pište dál. :-)

Už skoro nevím, co jsem v sedmadvaceti emočně prožíval. Tenkrát nebyly blogy, internet ani mobily a další dnešní samozřejmosti. Byl jsem svobodný a ještě jsem vůbec neplánoval nějaký rodiny, děti a podobně. Spíš kde sehnat nějaký laciný auto a kam s báglem na víkend. Některý holky si psaly deníčky, to jo. Ale zaplaťpámbu, že tahle sedmadvacítka nevystudovala zubařinu. To bych se fakt bál.. Ale dávám jí šanci, že se už brzy zklidní, odtrhne se od pupeční šňůry a začne hezky normálně žít.

U mě se to táhne už několik měsíců. Jo, kdybych tak potkal tak hezkou sedmadvacítku, která by mě přes to převezla, to by byl restart. Ve 40 :-D

Az se to potahne i nekolik let, budete brat na restart i 40tku

Pěkně napsané. Podstata je jiná. Chce to asi spíše hledat ve svém hnízdě. I když jsme všichni Evropani, kultura je rozdílná.

Karma, milé dítě .... 27 ... áááách jo, to je ale krásný věk, život teprve začíná.

A pritom je tohle jeste pohodovy rozchod, pac nemusi resit spolecny deti, majetky, alimenty a z toho vyplyvajici rozvodove bitvy.

za mě.

Napsáno od srdce a párkrát jsem se i zasmál. Ať se Vám daří.

Tyjo, to vás lituju. Mě postihlo zhroucení dlouhodobýho, životního vztahu (a s tím stěhování a spousta dalších komplikací včetně zdravotních) ve třiceti, takže to trochu znám. Akorát u mě nějak neproběhly ty klasický fáze, resp. já tam měl po počáteční nemožnosti tomu uvěřit a naprostým šoku atd. asi pouze depresi a pak časem snad jakože smíření; žádná negace, agrese, to vůbec. A jakožto chlapovi mi pak trochu pomáhal chlast (v relaxování, ne že bych tím snad něco „řešil“), ovšem to zase nejde dlouhodobě. Ale soudě dle vaší fotky a vašeho projevu – bude to dobrý, nebojte. ;)

Ono se to nemusi zdat, ale pokud u zhrouceneho vztahu se nemusi resit deti a popripade rozvod, tak je to myslim v uvozovkach "brnkacka".